Marťasíno,
ale ty to vnímáš poněkud zkresleně.
Já si nemalovala žádné trajektorie, natož jako vymezení se vůči matce. Moje matka svého času nakupovala všechny tehdy existující knihy a příručky o výchově, psychologii, mezilidských vztazích. Nevím o tom, že by je kdy četla, ale já je přečetla všechny ještě na základce. A porovnávala zde uváděné vzorce s tím, co jsem viděla ve svém okolí. Znala jsem rodiče kamarádů/spolužáků, viděla jsem, jak se k nim chovají, jaké mají vztahy. Z toho mi něco vyplynulo a tím se řídím, matka jako taková na to měla větší zásluhu tím, že nakupovala ty příručky než tím, co reálně dělala nebo nedělala. Jakožto velmi uměřeně emocionální člověk jsem dost dobrej pozorovatel, a pokud jde o vztahy, mýlím se jen velmi zřídka.