Zaizo,

já osobně bych měla velký problém jako ty. Nemám problém přijmout dominanci tam, kde mám pocit, že je "zasloužená". Tedy když manžel rozhodne, jaké se koupí auto, pokud tam zohlední všechny podle mne rozumné argumenty - spotřeba, velikost z hlediska parkování a převání věcí, servis, náhradní díly. Nebo bude dítě chtít hrát fotbal a on bude řešit vše s tím související.

Ale mám problém s tím přijmout princip "muž je hlava rodiny". Můj muž to sice taky tvrdil, ale viděl, že já to neuznávám, takže jsme se na všem bez problémů domlouvali. A já jsem občas - mu občas ten pocit dominance dopřála, ale bylo to právě ve věcech, kde jsem se nemusela přetvařovat - třeba právě ohledně toho auta nebo někdy v sexu.

Co by mi tedy vadilo hodně, to by bylo, kdyby si na mě zkoušeli vyskakovat synové a otec by je v tom podporoval. to si myslím je dost vážné a mám nějak pocit, že k tomu to u vás směřuje.

Těžko říct, jestli je tvůj muž jen dominantní, nebo je to prostě jen sobec. protože to, co píšeš - že se stará o rodinu a má děti rád, to ještě neznamená, že má rád tebe a není sobec. Znám dost chlapů, kteří se navenek starají, děti mají rádi, ale žena je doma onuce, přesto, že třeba peněz má dost, jezdí společně do zahraničí, má třeba i pěkné auto. Pořád je to o tom, že ta žena mu patří, tak musí být ve všem reprezentativní a on o všem rozhoduje podle toho, jak se to líbí jemu, ne jí.