Aha, tak takhle vychytaný to nemám. Mně se spíš stává, že už je čas na konefenci, ale nefungují mi teamsy, a proto chci vynadat děcku, že má zkaženou svačinu zapomenutou v aktovce. Jsou to nesouvisející věci a je to jen ventil.

Teda já to nedělám, ale jen proto, že si to dost hlídám. Sklon k tomu mám, ale troufla bych si právě jen na někoho, kdo se opravdu něčím provinil a navíc se ještě nemůže moc bránit. Třeba malé dítě, pes, robotický vysavač nebo někdo, komu nezbývá nic jiného. Na manžela nebo na velké dítě bych si takhle blbě netroufla. Dělá mi prakticky to jen stres ohledně času, takže kdykoliv něco nestíhám, tak si musím hlídat, aby mě něco nesouvisejícího nenaštvalo, protože je téměř jistota, že by to ze mně mluvil jen ten stres a ne reálná situace.