Mimochodem, vzpomněla jsem si, jak tu kdysi Lída psala, že pořídila dcerám nové a drahé lyže a sama měla lyže starší, protože ty jejich stály hodně peněz. No a dcery byly spokojené, ale pak jí ve frontě na lanovku řekli, že je vlastně Lída hrozně trapná, protože jezdí na něčem, co má už dvanáct let a je to na tom vidět. No a v tu chvíli jí došlo, že by se člověk neměl pro ty děti obětovat na úkor sebe, ale držet stejný standard pro všechny, protože ty děti tu oběť stejně neocení, ale berou to jako slabost, takže je to beztak zbytečný, protože se tím ve finálně ničemu a nikomu nepomůže. (Asi jsem tu historku nepodala úplně přesně, protože je to dávno, ale vyznění bylo tohle.)

Měla jsem tehdy jedno maličké dítě, ale dávalo mi to smysl a dodnes se tím celkově řídím nebo se aspoň snažím. Každé z našich dětí nás tedy stojí daleko víc než my dospělí, ale aspoň v tom viditelném standardu (věci) to držím. Možná i proto ty brigády, když chtějí něco významně luxusnějšího než používáme my.