U nás byli somráci, veksláci a normální. Somráci spíš dojíždějící z venkova, tom oblečení chodili na zábavy, asi 5x jsem se za somráka převlíkla, místo patky pěšinku uprostřed a k džínám tátův vytahaný svetr a vyrazila na zábavu, ale ta hudba tam se mi nelíbila, pivo ani zelená mi nechutnalo.

Chodila jsem oblíkaná něco mezi vekslákem a normálním, jak se dalo , stejně jako moje kamarádky a sociální bublina v okolí, kdo měl bohatší a shánčlivé rodiče, byl o to víc vekslák, můj táta si v mé pubertě pořídil další rodinu, tak jsem byla míň vekslák, ale zase sousedka byla švadlena a měla mě ráda.
Vydělávaly jsme si občas o víkendech v Kolbence na sobotních odpoledních směnách, v noci z Kolbenky rovnou do vinárny. A 14 dní každé prázdniny. Od 18 si vydělávám v zaměstnání.

Děti měly brigády spíš ze zájmu, dcera momentálně vede nějaké kroužky, v Kolbence nebo podobně při škole nikdy nepracovaly, jsem ráda, že na tom jsou mnohem líp, než já v mládí, vždycky měly hezké a kvalitní věci, nehroutí se, když se rozbijou poslední boty nebo se má něco náhle zaplatit před výplatou.

Po tom, co jsem prožila jako dítě a mládež, mám odpor k šetření, i když, kdyby byla nutnost, tak to umím. Děti jsou šetrné tak nějak rozumně, nikdy jim nic nechybělo, tak nemají potřebu si občas udělat Kristiána, jako mám já.