Kat, nevím, jestli bych chtěla být v pozici dítěte, kterému někdo řekne, že se k němu rodič chová nezákonně. To je podle mě konečná – zejména ve chvíli, kdy to to dítě prostě ještě musí vydržet (to si myslím, že je situace popsaná Půlkou, je to sice strašně nepříjemné, ale pokud dítěti chybí třeba rok k maturitě, je podle mě rozumné to doklepat a zavřít za sebou až po maturitě).

Lepší by bylo, kdyby se někomu zvenku podařilo přesvědčit rodiče, aby si nehrál na BB a na závěr to s dítětem projednat ve smyslu, že rodič sice udělal velkou chybu, ale pochopil a přestal – a dítě je skvělé, že si dokázalo říct o pomoc.