Vloni touhle dobou jsem na tom byla podobně. Pomalu jsem se začala připravovat na porod a s hrůzou jsem zjišťovala, že po deseti letech se porodnictví neposunulo nikam, leda do strany či dozadu.
Pak jsem byla v šoku z toho, že čerstvé maminky nechtějí mít děti u sebe, nechtějí je kojit, bojí se jít domů, bylo mi z toho smutno.
Ale podařilo se nám doma nastavit náladu a režim, že jsme si užili pár dní na sněhu, děti jsem měla čas učit (škola se nenamáhala), před létem jsme vypadli do ciziny, prostě mám pocit, že ať přijde cokoliv, že si vždycky nějak poradíme.
Příbuzní jsou naočkovaní, zdravotníci taky, tak děj se vůle boží.