Tahle teorie, byť na ní kus pravdy je, má jednu zásadní chybu - v reálu si totiž každý nevybírá auto v první řadě podle značky a barvy, resp. když už si vybere značku, ne vždy si může vybrat i barvu.
Moje máma chtěla konkrétní typ auta, ale prodejce měl prostě jen tu jednu jedinou barvu a na jinou by čekala dlouho (nebo se musela někam kocat přes půl republiky). Takže má nakonec proti své vůli zlatý auto s černou střechou, což je, jak pravil syn, "hodně ruský".
Manžel chtěl taky konkrétní typ auta, a navíc v době, kdy se ten typ se silnějším motorem přestal do Evropy dovážet, a taky nemá přesně tu barvu, jakou by si představoval, protože holt v té barvě nebylo, ani ojeté, natož nové.