"Zapalovat svíčky na hřbitov...."

Moje babička takhle chodila půlku svého života každou neděli rozsvítit svíčku své mámě, která zemřela bez pomoci u branky společného domu, když babička byla na dovolené. Na pár minut po rozsvícení svíčky se propadala někam, kam za ní nikdo nemohl...jako dítě jsem žvatlala páté přes deváté, ale babička v tu chvíli nevnímala naprosto nic, jako v transu. Vypadalo to, že jí po cestě ze hřbitova bylo o něco líp Je to moment usebrání, odpuštění, smíření...
Pak jsou ještě jiní bardi - zapálí největší svíčku, co jde koupit, a nazdobí odpornou hromadu nejkřiklavějších umělých karafiátů, jenom proto, aby Mařena odvedle zírala

Ale většina lidí chodí na hřbitov pro to první