Valkýro, to je neuvěřitelná náhoda, protože já jsem o svoji vymazlenou bílou kočku přišla v tom roce, kdy se narodila moje dcera Já byla strašně vyřízená, strašně, dětátko bylo nádherné a usměvavé, ale já si to neuměla užít, bylo mi tak hrozně slabo (těhotenství i porod přes chronickou borelku, zatím nezjištěnou, plus silná anémie, na kterou nereagovaly tablety Fe). Kočička už byla v té době stařičká, a bohužel inkontinentní, tak jsem ji nemohla moc brát domů, jak jsem se snažila držet hygienu kvůli novorozené holčičce Dodnes mám mindrák z toho, jak jsem jí protivně (byla jsem vyřízená) bránila v tom, aby vběhla domů, kde byla naprosto zvyklá. Nechápala, proč to dělám Potom se prostě vytratila...jednoho dne nebyla.