tomuhle se kdysi věnoval slavný marsmallow test :) Podle kterého ty děti, které mají silnější vůli a jsou schopné odložené spotřeby, jsou pak v životě citelně úspěšnější. A i bohatší.

No, ale pozdější výzkumy na tohle téma ukázaly, že byl chybně interpretovaný kvůli selektivnímu výběru zkoumané skupiny dětí - ve skutečnosti byly odložené spotřeby schopné ne děti se "silnou vůlí", ale děti ze stabilních, relativně slušně situovaných rodin, kde "odložená spotřeba" reálně fungovala, protože děti věděly, že může existovat nějaký skutečný budoucí bonbon. Zatímco tu "slabou vůli" a snědení bonbonů hned dělaly děti z rodin chudých a celkově nestabilních, kde nevěřily (na základě své dosavadní zkušenosti) tomu, že slib budoucího "holuba" bude vyplněn. A tohle se pak přenáší i do dospělosti a na velkých souborech se potom ukazuje, že schopnost "být úspěšný a bohatnout" je závislá primárně na rodinném prostředí v raném dětství, které umožní i tu jakousi důvěru v "odloženou spotřebu".
Samozřejmě to nevylučuje extrémně schopné jednotlivce, kteří dosáhnou úspěšnosti i chudé a vysoce nestabilní rodině navzdory, ale... no prostě - Wattsova studie a revize závěrů marsmallow testu :) https://journals.sagepub.com/doi/abs/10.1177/0956797618761661


Já sama se bohatá cítím od chvíle, kdy si můžu dovolit vybírat, kdy si za práci nechám platit a kdy ne. tj. od chvíle, kdy se můžu věnovat dobrovolnictví tehdy, kdy to tak udělat chci a kdy můžu odmítnout placení v situacích, které považuju za lidsky správné, a ne tehdy, kdy mi to dovolí rodinné náklady na základní potřeby, si připadám výrazně jinak. A to podle objektivních měřítek příjmů jsme lehce pod průměrem, takže objektivně bohatí nejsme, je to jen moje vnímání :)