Výchova na jedné straně, ale také celkové okolnosti a výběr partnera na druhé straně.

Třeba moje kamarádka z poměrně dobře situované rodiny si ve 20ti našla partnera, kvůli kterému se zadlužila a spadla téměř na dno společnosti. Po 20ti letech konečně prozřela, chlapa vykopla a postupně se konečně dává do finanční stability. Ale tento vztah jí poznamenal natolik, že už nikdy nebude bohatá. Stačilo kdysi narazit na jiného chlapa.

Nebo ještě jedna kamarádka, vychovávaná matkou živitelkou, kde se počítala každá koruna. Musela se velice rychle osamostatnit, aby ulevila rozpočtu. V podstatě nic moc start do života. Našla si partnera, kterému věnovali rodiče byt do začátku plus ještě zdědil nemovitost po příbuzných, tzn. hypotéka je minula a ještě mají dost ve "strožoku". Úvěry nikdy nebudou potřebovat, takže ta finanční stabilita se mnohem lépe udržuje a na život jim stačí úplně průměrná výplata.

No a pak jsou lidé, kteří mají pěkně našlápnuto, ale ne jejich vinou se něco pokazí a než se z toho vyhrabou - právníci, soudy, tak je to stojí nejen všechny úspory, ale ještě se i zadluží. Plus k tomu hypotéka, půl roku bez příjmu a už se to veze.

Je to hodně i o štěstí a být ve správnou dobu na správném místě.