"Vyzkoušela bych všechny dostupné prostředky k řešení situace. Od rozhovoru, přes nátlak ohledně jeho chování k dětem a před dětmi, po srovnání s jeho otcem. Po dobrém i zlém. nahrála bych si některé jeho výlevy. Nabízela bych mu pomoc. Prostě vše, co mě napadne, abych si byla jistá, že už víc udělat nemohu."

Což dle popisu už zakladatelka dělá. Jen ještě zbývá ta terapie. Na kterou "určitě" rád půjde. Navrhnout to ale musí, hlavně sama kvůli sobě, aby se tam dozvěděla, že tohle je opravdu peklo, jen to jako vařená žába nevnímá. A hlavně to ničí děti a dává příklad do života. Holkám, jak si mají nechat nadávat a klukům, jak se hnusně chovat k manželce a dětem. Tohle oni totiž budou považovat za normu, protože nic jiného nezažili (na rozdíl od zakladatelky tedy nemají srovnání). Takže takto "normálně" si to budou chtít nastavit jednou oni. Zrovna tak, jak si to podle svého otce nastavil tenhle pan Desperátek. Kdyby tam nebyl příklad tchána, tak bych to možná viděla jinak (nemoc, vyhoření). Ale tohle je naučený rodinný model, podle popisu zakladatelky.