Vyčítám si ve chvíli, kdy se něco podělá... Když stojím v koloně, protože jsem vyjela pozdě, když mi klekne auto (měla jsem jet do servisu hned jak to začalo klepat), když zapomenu něco koupit, když zjistím, že jsem něco neudělala...
Ale zpětně se k tomu už nevracím. Jednak to nemá smysl, jednak ani na druhé netahám věci z minulosti, tak proč to dělat sobě?
Každé mé rozhodnutí (a i rozhodnutí jiných) mě dovedlo k tomu, kdo jsem tady a teď. Každá sebemenší změna by mohla být příčinou úplně jiných konců. Třeba moje máma říká, že mě neměli dávat do školy v čerstvých 6 letech, že jsem byla hodně dětská a měli mi dát odklad - kdyby to udělali, pominu změnu přátel, ale skončila bych zs o dva roky později, nešla bych na stejnou sš (byli jsme poslední ročník knihovníků, pak už se škola měnila, nelákala by mě), neodešla bych do Prahy a celý můj život by se odvíjel úplně jiným směrem...