libiku, nejsem si jista, jestli vůbec znám někoho, kdo by si básničky nikdy nepsal Spíš si myslím, že mi je ne všichni ukazují.

Je to prostě takovej docela použitelnej způsob vyjadřování divnejch věcí, zvlášť, když je zapotřebí mít ho trochu terapeutickej :)
Takže ty "terapeutické", milostné a vůbec hodně osobní bych rozhodně veřejně neukázala a počet těch nejbližších lidí, které je kdy četli, se dá spočítat na prstech jedné ruky :)
Ale s podzimem začala i škola, takže svoje autoterapeutické vyrovnávání se se stresem ze synova tréninku vyjmenovaných slov Ti klidně ukážu :)

Co se týká toho "jak na to", aby to za něco stálo - tak to bohužel nevím. Na produkci kvalitní poezie musí bejt něco víc než vnitřní přetlak a to já nemám. Nemám žádné "vím, jak na to", protože to pro mě naopak bývá řešením problému "nevím, jak na to"

By, bý

Být či nebýt?
Bydlet či nebydlet?
Tak ptá se každý obyvatel bytu
I ten, co mu chybí příbytek.
Kde vzít prachy na nábytek,
kde soused není dobytek,
taky nemívá často vztek
a nemá divné obyčeje,
neptá se pořád, co se děje –
na to je bystrý dost.
Nehulí divné byliny,
co smrdí jako piliny
a když má přijít host
tak o pondělním ránu v Bille
neptá se hloupě po kobyle
v zeleném bio hovězím.

- Jasnou etiketou zdraví
mladí býci z Přibyslavi.

Fy, fý

Fyzika
mi uniká.