no na mě to trošku působí něčím víc než jen touhou po samotě... sama takové stavy taky mívám, když mi něco v přístupu druhých ke mě vadí. To, že jsou kluci zalezlí v pokojích na mobilu by tě asi tak nežralo. Třeba právě to, že mladší je za tebou jak ocásek. Jako bude to znít asi ošklivě, ale není tak malej, abys mu to nemohla upřímně říct.
Taky jsem svým dcerám mnohokrát řekla, že hraní mě nebaví a dělám to jen proto, že je mám ráda a teď už i jen když se mě chce. koukaly a nevěřily, ale nevidím důvod proč bys synovi nemohla říct, jestli by si na hodinku, dvě nezalezl do pokoje nebo ty si zalez do ložnice a domluvíte se, že tě nechá bejt.
Stejně tak souhlas, občas vymyslet prostě úkol, aby ses jich zbavila. Nákupy jsou ideální třeba, případně doučování. Nejsou to malé děti.