Janinko, jo, na tom něco může být...taky jsme do 11 let měli doma takový "ocásek", věčně celé dny za zády...a jakkoli ho mám strašně ráda a ráda jsem se mu věnovala, tak jsem byla vždycky vděčná za ta dopoledne, kdy byl ve školce, nebo pak ve škole a já měla zrovna z práce volno a tudíž byla doma úplně sama a nikdo po mně nic nechtěl...vždycky jsem načerpala energii k tomu, abych se mu pak zase mohla věnovat...nicméně, přešel 12.rok a jak je celé odpoledne dlouhé, ho nevidím, pak akorát u večeře, chvíli si popovídá a zase si zaleze...občas bych ten "ocásek" klidně zase na chvíli brala zpátky