Přijde mi zvlastni , se nepozdravit, když se lidé míjí. A považuji to i za určitý projev “nevychovanosti”. Nemyslím tedy ve větší koncentraci lidi, ale když jdu a v lese jde proti me člověk, a ani očima se nepotkame, pomyslím si cosi o buranovi. Prave stačí oční kontakt, lidsky kontakt a vedomi, ze se vnímáme. Nemusime hulakat a rušit se ve vnímání přírody.. Moje děti velmi vnímaji, ze se nám tohle v jiných zemích nestává.. lidé se tam při potkani proste “vidi” a nějak na sebe zareagují.