Není to nový zvyk, je to běžné, samozřejmě ve vysoce frekventovaných oblastech se od toho upouští, páč zdravit na každém kroku by byl opruz. Dneska jsme během 25kilometrového výletu potkali celkem asi čtyři skupinky a pozdravili jsme se se všemi. A zdravíme, když procházíme vesnicí a jdeme někomu kolem domu a ten dotyčný něco dělá venku a podívá se na nás. Přišlo by mi nezdvořilé nepozdravit, když mu couráme kolem baráku. Ale Mělnicko je zjevně nějaká mimořádně zdvořilá oblast, protože dneska nás zdravili i cyklisti (a děkovali, že jsme jim uhnuli), to z Prahy neznám. Včetně dětiček, které se proháněly na kole po vsi, a když nás potkaly, přibrzdily a pozdravily. To mě dost překvapilo.