Jo, děkování: Cyklistům v terénu uhýbáme, většinou jsme pěší. Zpravidla poděkujou, pokývnou (pokud teda nesviští úplně kosmicky).

My zas děkujem pejskařům, že si přidrží psa, když běžíme okolo. Odpovídají nám, že za málo.

Taky povzbuzujeme cyklisty nebo běžce, co nás míjejí a třeba jsou pozadu za skupinou nebo je vidět, že mají dost. Varujeme běžkaře ve sjezdech, pokud se řítí do nějaké nebezpečné zóny. Přejeme dobrou chuť, pokud v lese míjíme svačící rodinku. A nabídneme čaj, pokud máme ráno uvařeno a kolem jde nějaký časný poutník.

Když to tak po sobě čtu, vlastně jsme v terénu nesnesitelně družní