Včera jsme byli s MM a psem na Javořině. Zdravili se všichni. I můj asociální manžel bez problémů zdraví, dokonce i jako první.
Když jsme šli dolů, běžel nahoru chlapík, tak jsem ho pochválila, že je dobrý, že já jsem to málem nevyfuněla šnečím tempem. Usmál se a běžel dál. Za pár minut běžel dolů a to nám pochválil psa a normálně v poklusu mluvil.
A dokonce jsem i jednoho kolemjdoucího objala (skoro dva). Potkala jsem své bývalé žáky, jeden je trochu autista, tak ten uhnul, ale usmíval se a chechtal se mladšímu bráchovi, že nestihl zdrhnout. Ale ten nezdrhal, je to ještě špunt a ze setkání byl stejně nadšený jako já.