Stáňo,
kombinace. Někdy si vyraž sama na něco akčního, někdy buďte doma a někdy vyražte do toho průniku (viz. pohodová snídaně, návštěva hradu a dobrý oběd).
Já jsem se leta rozčilovala s tím, že je rodina líná, a pak jsem to přerámovala do toho, že je můj problém, že jsem "poskakovač" a že rodina fakt nemusí podávat stejné výkony jako já. Takže některé výlety dělíme úplně (na běžky si jdu sama), některé dělíme částečně (odjedeme do hor a rodina se jde válet někam k řece a já jdu na x hodin na koně a sejdeme se k večeři), některé se dají udělat tak, že se sejdeme v nějakém cíli různými metodami (jezdila jsem kdysi na kola s partou, kde chlap, který to organizoval, měl promyšlené trasy typu "tady se to dá vzít pět kiláků po silnici nebo tři kiláky přes kopec a sejdeme se v hospodě pod kopcem"), případně manželovi elektrokolo a ty si to dej na normálním (dělá moje kamarádka - nabušený manžel s kámošema šlapou a ona si pomáhá motorem - říká, že to značně projasnilo jejich manželství - že můžou podnikat věci spolu, ale ona není úplně vyřízená). Nebo tuhle u nás - já se ráchala v řece (kterou rodina zavrhla coby studenou, ačkoliv měla 19,4 stupňů) a manžel lítal s dronem. Spokojení všichni - já si řádně zaplavala a vyvenčila se, manžel si zalítal s dronem - a on nebyl nucen vstupovat do studené vody, nenudil se na břehu a já jsem se zase nenudila u dronu.
Když se přes den trochu zničíš nad rámec manželových možností, tak si pak třeba ráda sedneš na dvě hodiny k večeři - jsou i jiné věci než alkohol, které se dají konzumovat (káva, zákusky) a relaxovat.