o všechno postupně to z různých pramenů a archívů rozplétám, předtím jsem věděla jenom z útržkovitých vyprávění, jak těžké to bylo, teď dohledávám dál...
Předek, důstojník československých legií, padl ke konci války, jeho 10 dětí zůstalo zajištěno, když se coby volynští reemigranti konečně mohli vrátit do Čech, vybrali si v Podkrkonoší velký statek po Němcích, zaplatili za něj (nedostali tzv.dekret). Jelikož měli dost peněz z dědictví, aby si koupili hodně zemědělských strojů, poměrně rychle na ně svou pozornost soustředili "znárodňovací aktéři", pochopitelně úspěšně. Oba mí předkové mohli obývat jednu polovinu původně ohromného statku, oba tam poměrně rychle onemocněli, prababička zemřela na rakovinu pár let po znárodnění, pradědeček umíral pomalu, na stařeckou demenci...Nemocná prababička nemohla ani do místního kostela, byl bez faráře a padesátých letech chtěli kostel strhnout a stavební materiál použít na stavbu nového prasečáku! Dnes je ten kostel místní unikát a díky celebritnímu sponzorovi se ho podaří zachránit před chátráním.