No upřímně, já bych nedělala teď už nic o čem bych nebyla přesvědčena, že chci. Po rozvodu jsem byla pár let sama s tím, že už žádného chlapa domů nechci. Zvykla jsem si na "samotu" se svými puberťáky, a když jsem si našla přítele rovnou jsme se shodli, že společné bydlení nee. Zatím nám to oběma vyhovuje. Vídáme se o víkendech, sem tam přes týden. Zná i mé děti a ony jeho, ač teda nějaké rodinné akce společně neděláme. Je to skvělé, když se vidíme, nelezeme si na nervy, nemusím řešit děti apod. On má svůj dům a já u našich zázemí se vším všudy (mám poměrně náročné koníčky a nejsem ráda, když mi do nich někdo kecá ) a nejsem zrovna typ, co si dobře zvyká na změny, takže zatím ok.

Ostatně v mém okolí znám pár lidí, co to takhle mají již dlouhodobě, takže to může fungovat a co bude ukáže až čas. Je zvláštní jak se člověk věkem mění, dříve jsem si taky nedokázala představit mít vztah takhle "na dálku" ale po předchozím vztahu si myslím, že mám nárok na trochu užívání si bez starostí...