Někoho baví pořád něco řešit a u někoho to prostě plyne.

Presne, co je na vetsine veci k reseni, vzdyt to jsou blbosti. Dochazi hajzlpapir, tak ho bud koupim cestou z prace (nebo manzel), nebo vyslu syna k vietnamcum nebo se utreme ubrouskem a koupi se druhy den.

Me kolikrat prekvapuje, co vsechno je povazovano za praci a veci hodny k reseni. To by me nebavilo 100x vic, nez ten samotnej ukon.

Na druhou stranu se mi jeste nikdy nestalo, ze by syn na primou zadost "Adame, prosim te vynes kos" odpovedel, ze ne. To bych asi zustala koukat zcela oparena. Ja mu taky nerikam ne, kdyz chce koupit propisky, sampon, novou kosili do tanecnich..., max. mu reknu, ze nestiham, at si to koupi sam, tady mas penize.

Nekdo neodnesl talir. No boze, ja mam taky sklenicku u postele, kdyz je cas myti, tak vsechno shrabu a nastrkam do mycky, ono se to nezblazni, kyz tam ten talir bude pres noc. Kdyz peru, tak bud to, co neni v kosi zustane nevyprany, nebo vtrhnu k synovi do pokoje, ocucham tricka a ty, co se mi nezdaji, prihodim do pradla. Ja na naky duslednosti nelpim. Ono se to nepo, kdyz se to udela priste.