Po svých zkušenostech bych dala dítě ze třídy pryč. Těm dětem to možná nevratně ublíží. Ne tak hodné děti mají v lavici spolužáka-kamaráda, tvé dítě je svým způsobem izolované a na rozdíl od ostatních znevýhodněné. Taky se mi to stalo – vedle dcery (až příliš hodná, mimořádně nadaná s poruchou pozornosti) posadili inkludované dítě s mentálním handicapem, hodné, avšak šikanované. Hájila ho před celou třídou, většinou byla na všechno sama proti všem včetně učitelů, nakonec se těm hlavním šikanujícím podařilo poštvat učitele i proti ní (byla nepohodlná, protože překážela) a ředitelka na ni zaklekla. Zhroutily se mi obě děti, už se z toho sice po 2 letech na nové škole snad jakž takž dostaly. Ale ještě na minulé třídní schůzce si mě předvolal nový třídní, a že prý jsou moje děti až příliš hodné a radši se moc do ničeho nezapojují.

V té bývalé škole byli taky moc rádi, že ji tam mají (tedy než se rozhodli, že to ona vlastně šikanuje), protože jim zvedala úroveň v několika předmětech a motivovala jim ostatní. Tak mi teda vysvětlovali, že mám být vlastně ráda, že se ve škole neučí nic nového.

Že jsem je v tom nechala (ten poslední rok, když jsem začala zjišťovat, co se děje, jsem je nechtěla dát před přijímačkami na jinou školu – no, chyba, v žádné fázi jsem si nedokázala představit že může být ještě hůř – a ke konci bylo snad každé dva týdny hůř a hůř), skončily úplně ubité Přitom to byly za počátku veselé a společenské děti, které se do všeho zapojovaly. Nikdy si to neodpustím.