Valkýro,

já jsem v posledních letech taky strašně unavená. U mě se k tomu přidala depka z rozvodu, takové to "já se furt snažím a jemu je to u prdele".

Takže jsem taky hodně polevila ve věcech, které vyžadují "práci navíc". Ale snažím se dělat - a fakt to pomáhá - právě to, co jsem popsala, já tomu říkám "práce cestou".

Jdu se mýt, tak cestou vezmu boty do koupelny a umeju je. Nechám je tam schnout. Ráno, když jdu z koupelny, je vezmu a cestou do kuchyně přes předsíň je dám do botníku. Protože abych si řekla "teď umeju boty", to se nepřiměju. Ale takhle když to mám při cestě, to udělám.

Nebo se chci jít mejt a koupelna je obsazená. Tak v té předsíni zůstanu, vezmu koš, kam dáváme papíry na vyhození, svážu je a připravím na vynešení. Mezitím se uvolní koupelna.

Najím se a ušpiním si ruce. Tak si je nejdu umýt do koupelny, ale rovnou umyju v dřezu nádobí, které se nedá dát do myčky.

Nebo nemeju koupelnu vcelku jako jednu akci. Do toho se taky nepřinutím. Ale když v té koupelně jsem, protože meju sebe, tak vezmu hadřík a otřu umyvadlo. A druhý den, po čištění zubů, utřu třeba vanu.

Taky jsem zjistila, že mi hrozně pomáhá, když mám k úklidu všechno při ruce. Dřív jsem měla všechny úklidové prostředky v jedné skříni v předsíni. Jenže jsem zjistila, že když už jsem v koupelně, tak bych třeba to umyvadlo umyla, ale nechce se mi chodit do předsíně pro saponát a zas ho tam pak uklízet. Tak nic neumeju. Takže teď jsem to změnila a mám to při ruce, abych pro nic nemusela chodit. Takže třeba na záchodě mám saponát na záchod, v koupelně saponát a láhev octa apod.

Pokud jde o hromadícího manžela, pokusila bych se mu vyhradit jeho hromaděcí místo (nevím, jak máte přesně rozložení bytu) a tam bych mu všechno strkala. Vždycky, když by to nechal v mém nebo společném prostoru, odnesla bych mu to do garáže nebo pokoje nebo někam.