"realitu mnohaletého manželství bez dětí - on hodně pracuje a práci spíš nabírá a ona se vlivem nemoci práci vzdaluje. Do toho jim v tom vztahu chybí děti, vnoučata nějaké další pojítko."
to není fenomén vztahu po x letech, to je normální život
![~d~](/g/s/29.gif)
To se za život stane mockrát.
Snad kdyby místo "já se přestěhuju" řekla "co kdybychom víc času trávili v našem domě"
![~d~](/g/s/29.gif)
On se zlobí, že je postaven před realitu, ke které nestihl nic předem namítnout
![~d~](/g/s/29.gif)
Že mu předem neřekla "já pociťuju nějaké neurologické potíže", ale až "diagnostikovali mi Parkinsona"
Mě přijde, že ona se s ním nějak loučí, uzavírá se před ním, i před životem.
Jejich pojítkem je ta společně prožitá tragedie, a "kyselinou jejich vztahu" odlišný postoj k tomu - on zpracoval, vytěsnil - ona ještě nezpracovala a je otevřená tomu denně žít s tou vzpomínkou do konce života.
Sousedi přišli o batole, po truchlení on jí striktně zakázal, aby to někdy zmínila a aby truchlila dál.
![~n~](/g/s/15.gif)
To se mi opakovaně připomíná, když na Pelánovy koukám.