chlap se nechá odvézt na večeři (řídím u nás já), dveře od auta si otevřu sama, počkám až zavře svoje dveře, zamknu auto, schovám si klíč do své kabelky, on vejde do restaurace, podrží mi dveře, pomůže mi z kabátu, pověsí ho, odsune mi židli, já si vyberu z jídelního lístku, objednáme si (každý svoje, podle vlastní chutě), nakonec číšník přinese účet a já prostě řeknu "dneska platím já", on ani nemukne, a já zcela nonšalantně mávnu svou kartou, načež on poděkuje, usměje se, vyskočí ze židle, aby odsunul tu mou, pomůže mi do kabátu a při odchodu mi podrží dveře... kde je v tom co směšného?
(a příště tu větičku pronese on a zaplatí on)