Marťasíno, já tenkrát taky zbystřila a začala se asi o syna zajímat ještě víc...to mu bylo asi 9, časem to přešlo...on tedy nikdy s nikým venku nelítal, neměl žádnou partu a kromě spolužáků vlastně ani žádné kamarády mimo školu, s nikým si nějak nerozuměl - jeho nezajímaly věci, co ostatní kluky a je zase nezajímalo to, co bavilo syna...všechno se to posunulo až když jsme našli ten dopravní kroužek, kde si snad od první chvíle připadal jako ryba ve vodě...najednou on, který se jindy s nikým cizím nikdy nebavil, si začal povídat s různě starými kluky z kroužku, i s vedoucími a já na té první schůzce tenkrát jen zírala. Dneska má díky tomu spoustu kamarádů nejenom v tom kroužku, ale pár si jich našel i někde na nádraží, ve vlaku, na internetu ve skupinách, kde se sdružují kluci se stejným zájmem...to byl u nás naprosto zásadní zlomový okamžik, kdy všechno tak nějak krásně zapadlo do sebe...navíc, v tom kroužku berou všichni úplně normálně, že s někým jezdí na ty jejich akce třeba i rodiče, berou je normálně jako členy klubu, nikdo se nikomu neposmívá, takže to ze začátku bylo taky obrovské plus...dneska už jezdí na akce a tábory sám, zrovna včera byli ve Výtopně Jaroměř a v Hradci, měli tam domluvenou nějakou speciální jízdu elektrobusem...no a když dal syn po návratu domů na YouTube nějaký vlak z toho dne, tak mu tam úplně náhodou do komentářů odepsal kluk, který dělal průvodce té jejich skupině v té výtopně v Jaroměři - takže má další spřízněnou duši