Romano, já myslím, že tu směšuješ dvě věci. Nebo možná vlastně tři.
Jedna je sledování statistik a tušení hrozby. Tady třeba já jsem taky tušila zhoršení situace, dokopala jsem lidi v práci už v květnu vymyslet plán na podzimní situaci, taky mě měli za blbce, a jak se jim to hodilo. Ale někdo tu psal, jak každý z nás bude osobně znát do Vánoc nějaké mrtvé, to se naštěstí zdaleka nenaplnilo, díky bohu.

Druhá věc je, jak se člověk sám zachová a k čemu vede rodinu. Mám známé, kteří si vyřídili domácí školu, nebo osekali kroužky, kontakty. Znám babičky, které nechtěly 3/4 roku vidět vnoučata ani venku v roušce. Já třeba umožnila dětem hodně vrstevnických kontaktů, než se zavře. (Jo, jednou jsem je nechala 3 dny doma preventivně, když to řádilo ve škole). Každej zná své děti nejlíp a ví, v jakém kontextu je vychovává.

Třetí věc jsou nějaké společenské představy, co a jak by se mělo omezit, zavřít, pro všechny. A tady na sebe budou vždycky lidi prskat vzteky, protože každej chce svobody pro sebe, ať se omezí ti druzí, to je logické.