Kdybych měla žít sama, tak mi garsonka stačí. Žila jsem v jedné místnosti s příslušenstvím v různých podnájmech asi 8 let. Předtím doma jsme byli v dětském pokoji 3 sourozenci, na koleji byl pokoj dvoulůžkový, potom jsem chvíli byla na ubytovně, kde jsme byly 3 v takové dvoupokojové buňce, až v 24 letech jsem poprvé měla svůj vlastní pokoj pro sebe a byla jsem šťastná. S manželem po svatbě jsme ještě půl roku vlastně taky bydleli ve dvou garsonkách - v mém malém nájmu ve starém činžáku, asi 28 metrů celkem a manželově 1plusKK 42 metrů v novostavbě - ovšem téměř nezařízeném Nám v té době bydlení v jedné místnosti vůbec nevadilo (stejně jsme se tam scházeli až večer, o víkendech jsme taky byli hodně pryč), ale nevešly by se věci, takže jsme žili ve dvou bytech (víc tedy u mě, u manažela tak jednu max. dvě noci v týdnu) než jsme našli jeden větší Ale kdybych si mohla vybrat, dám přednost dvěma menším místnostem před jednou velkou, i když ta manželova megagarsonka vypadala na pohled tak pěkně. Pobyt v jedné místnosti mi nevadí, ale dvě jsou praktičtější, hlavně pokud se v bytě nachází víc než 1 osoba nebo i třeba kvůli občas přespávajícím návštěvám ...