"Konzervo, pokud mě někdo vyvádí z bludů (a nepamatuju si, že by se mi to posledních 10 let stalo) je to buran, s tím většinou člověk problém má"

Takže když se já tebe budu snažit přesvědčit o tom, že tvoje víra je mylná a měla bys přestat věřit v Boha, tak jsem buran?

A když se ty budeš snažit přesvědčit mně, abych od něcismu pokročila kousek k dál k "bohu", tak je to pomoc?

Já to vnímám tak, že vzájemně můžeme diskutovat o naší ne/víře. Ale měli bychom vzájemně respektovat přesvědčení toho druhého. Tedy ani jeden by neměl toho druhého litovat nebo mu své přesvědčení vnucovat, naznačovat mu nebo rovnou říkat, že je hlupák, chudák, bloud, apod.