U nás mamka na oblečení nebyla nikdy, ani co se týkalo jí, ani nás dcer. Nebavilo ji to. Dodnes je schopná jít do města v bundě po ségře, kterou ta nosila před 20 lety. K tomu ponožky s signálních barvách od Vietnamců, protože byly levný.
Jako všechno čisté, ale de mode. Když jsme šly spolu, tak jsem se za ni někdy i styděla

To mamčina sestra na svoje dcery pořád něco šila, pořád jim něco sháněla, když byla možnost bonů, tak sestřenky chodily v riflích a tak. Dost jsme jim se ségrou záviděly. Přitom finančně jsme na to byly obě rodiny zhruba stejně.

Později jsme si se ségrou něco šily, já jsem hodně pletla.

Pro moje rodiče bylo důležité hospodářství, zahrada a pole. Jedli jsme nadprůměrně dobře a zdravě, na to mamka dbala a dbá, ale oblečení byla bída.