Vítr, mám stejnou zkušenost z Olšan, dávno před kovidem.
Pohřební služba nechtěla rakev otevřít, nejprve brblání že to nejde, pak hra na city, že si nedovedeme představit jak nebožtík po smrti vypadá a podobně.
Dosáhli jen toho, že několik pozůstalých (co umíme ohledávat zemřelé a proto jsme věděli, co čekat) se šprajclo a trvali jsme na tom. Dcera nebožtíka už v mezičase nabyla dojmu, že je tam nejspíš nějaká nesrovnalost a že proto se tolik brání a byla před zhroucením, že jí ztratili tatínka.
Rakev se nakonec otevřela, tam "náš" nebožtík, krásně oblečen a upraven...
Dodnes nechápeme o co funebrákům šlo a dnes je z toho tragikomická rodinná historka. ale hořkost zůstala...