Na návštěvě u známých, takový mejdan. Už jsem nestudovala a akci na Albertově jsem brala jako akci studentskou a organizovanou SSM. Netušila jsem, co přijde. I když z vývoje v ostatních zemích bylo vidět, že režim má na mále, že zrovna začínají pukaat ledy i u nás mě nenapadlo.
Někdo na té návštěvě na chvíli pustil televizi a tam bylo cosi o "živlech, které akci zneužili." Pak jsme pustili Svobodnou Evropu....
Ty emoce si pamatuju, v prvních dnech velká naděje i trochu obavy, jak to dopane.
Jsem ráda, že jsem to zažila.
Dodnes je vidět, že lidé tehdy jasně věděli, co nechtějí, v tom asi byla většinová shoda. S tím, co vlasně chceme, to asi bylo a je horší. Jasně, chtěli jsme a chceme svobodu. Ale jsme schopni akceptovat, že svoboda není anarchie a druhou stranou svobody je zodpovědnost? Narážím na nostalgické hlasy, jak za komunistů vlastně bylo dobře. Pamatuju to jako mladá dospělá a opravdu dobře nebylo. Pověstné fronty na banány bylo to nejmenší.