Libiku, mě se tedy nikdo neptal, jestli chci nebo nechci vstoupit do Pionýra nebo SSM. Prostě celá třída a hotovo. S tím Pionyrem si už nepamatuju podrobnosti, ale na gymplu nám třídní na první tridnicke hodině oznámila, že jsme všichni v SSM a předsedou je XY. A fertig. Nikdo neprotestoval, nikdo nevystoupil. Na VŠ jsme všichni členové plynule přešli, až v práci jsem se odvážila vystoupit s tím, že jsem už příliš stará na svazacku. Zase jsem se automaticky stala členkou ROH. Mně to tak nějak nikdy moc nevadilo, žádných akcí jsem se nezúčastňoval, nikdy jsem nemusela stát u pomníku, ani recitovat básně. Zas na druhé straně tehdy muselo být všecko, co se dělo, zastřešeno nějakou organizací, když to nebylo SSM, tak Svazarm nebo něco podobného. Někteří svazáci byli aktivní, furt něco organizovali, hlavně na fakultě a ty politické tanečky okolo bral každý jako povinnou a otravnou úlitbu vládnoucí straně. Znala jsem několik přesvědčených a zapálených komunistů, ale ani jednoho přesvědčeného a zapáleného svazaka.