Přijdu ze školy. Večer jsou taneční. Strašně se mi tam nechce.
Dorazíme do kulturního domu. Taneční mistr a jeho partnerka nedorazili. Čekáme.
Dodnes se tam vidím jak kecame a já si říkám, tak by to mohli rozpustit.
V 21h přijeli. Omluvili se. Nemohli se dostat z Prahy. Zataraseny výjezdy. Tvrdili to. Řekli co se v Praze děje. Rodiče co tam byli zděšený. Pak jsme doma naladili zpravy na RTL na kabelové televizi. Projistotu.

Dodnes nechápu, že od 1986 jsem měla HBO, MTV,RTL a kdeco z ciziny v Tv.

Hodina se přesunula na další týden na sobotu odpoledne.

Ve škole nám celý týden tvrdili, že to bude zase zpět. A všichni co se něčeho zúčastní vyhodí ze školy.

A snad nejzajímavější co se podařilo kdysi sebrat ve škole je manžel, gympl si dal před lety práci a děti to měly donést do školy.

Ten byl v Popradu na vojně. Drželi je v kasárnách. Nikam nesměli a ty co byli doma jim prodloužili opušťák. A ty co byli c kasárnách, tak spali v jakési divné pohotovosti oblečení. 14 dní. Ten teprve v prosinci zjistil co a jak. Dočítali noviny. Prý si myslel v první chvíli, že bude/ je i válka, když nikam nemůžou. V jaké pohotovosti byli. Pak se něco informací dostalo dovnitř a mohli konečně ven.


Takže žádné demonstrace.