Já když Zdracenýho omylem zaslechnu v rádiu, tak vypínám nebo utíkám a jak působí tento text zhudebněný netuším, ale samotný text vnímám spíš jako sice kostrbanou a prvoplánovitou - prostě takovou křečovitou - kritiku chlapů tohoto typu, včetně toho, že si ráno potom jakože trochu lacině nasype popel na hlavu (poslední dva verše) - však taky to, že se to stává i v lepších rodinách mi přijde jako téměř přesně převzatá osvěta týkající se domácího násilí - že se nevyhýbá ani rodinám univerzitních profesorů, klasika.

Propagaci násilí a oslavu znásilnění ve stadiu pokusu v tom nevidím.

Musím říct, že mnohem víc nesnáším píseň předchozího stálého Zlatého slavíka - Odnauč se říkat ne, z tý se mi navalovalo už v pubertě