měla jsem kdysi kolegyni, která to takto měla. Muž jí byl nevěrný, ale nerozešli se kvůli tomu, jen velká krize, který vyústila v to, že se naučili spolu existovat, ale k sexu se nevrátili. Ona moc chtěla, ale zároveň chtěla, aby první krok udělal on a přišel on. Sváděla ho prádlem, chozením nahá apod. ale upřímně říct, že by chtěla sex nechtěla a on nepřišel. Nakonec si na sex někoho našla, ale trápilo ji to hodně a to zejména tak, že si myslela, že se mu nelíbí a nechce jí.

A obráceně si myslím, že řada mužů nechce vědět proč s nimi vlastní žena nespí. Vím to z první ruky, když jsme měli s mužem krizi slyšel ode mě nepočítaněkrát proč ho nemůžu ani vidět, přesto se při jakékoli diskusi strašně divil a tvrdil, že neví proč. Muži (neříkám, že všichni) nepochopí, že třeba hněv na toho druhého ženě prostě touhu zabije, kdežto oni by si to s ní klidně rozdali i když s ní nemluví.