Diskusi už ani nečtu, jen se přidám s povzdechem, že jsem už naprosto zoufalá a v deziluzi ze svých spoluobčanů. Že opravdu žiji v zemi s tak sobeckými a sebestřednými lidmi, u kterých odpovědnost končí PŘED jejich dveřmi. Ostatní ano, jasně, ale jakmile já mám něco omezit nebo udělat, tak to ani náhodou.

Dlouho jsem nechápala to vyhrocení očkovaní x neočkovaní. Očkovaná jsem, ale plně jsem respektovala, že někdo ne - vidím to jako nerozumné, ale nepotřebovala jsem to řešit a vyvolávat vášně. Ale teď už přece nejde vidět ty reportáže z nemocnic, ty vyčerpané právem naštvané zdravotníky, a trvat si na svém "JÁ se očkovat nebudu"! To fakt tolik lidí nemá ani trochu nějaké občanské odpovědnosti, ohleduplnosti, respektu k ostatním? Kde jsou všechny ty matky, jejichž děti mají tisíc plus jedno nepovinných s*aček v sobě napíchaných (myšleno nepovinných očkování)? Dětem to napíchají a sobě ne? Já očkování nejen dětí řeším dlouhodobě fakt hodně, a přesto jsem očkovaná, protože je prostě evidentní, že je jediná možnost, jak zachránit život snad sobě, ale i lidem kolem mě. Třeba úplně cizím lidem. A tuhle poslední větu myslím doslova. Protože to tak fakt je. Oni ti mrtví nejsou jen čísla ve statistikách, jsou to reální lidé, které reálný člověk nakazil. Ve velkých číslech je to jasné - čím víc očkovaných, tím míň vážných průběhů, tím míň mrtvých. Dokázaný fakt. V malých číslech to znamená, že MÉ očkování zachránilo NĚKOMU KONKRÉTNÍMU život. Doslova.