Já jsem jedináček a i když jsem chodila pochopitelně do běžné komoušské základky, cítila jsem se být zajatcem svých rodičů. Nic pro ně nebylo méně důležité než co já dělám, jak to dělám, zda to dělám podle jejich názoru správně. Věnovali mi 100 % času a pozornosti. v 15 jsou prostě bouchla. Špatné vztahy máme dodnes, to už se nezmění. Takže pro mě je možnost, že si někdo zavře svoje vlastní dítě do svý vlastní bubliny a neopustí ho doslova noční můra. Naštěstí nemají jen jedno dítě, pokud to chápu dobře, ale i tak to nejstarší lituji.