Podařilo, slušně i úspěšně. Používala jsem já-výroky a vysvětlovala, v čem mému tehdy gymnaziálnímu potomkovi nedělá dobře klima v hodinách daného vyučujícího. Vše jsem vztahovala pouze na nás, i když jsem věděla, že jsou na tom spolužáci podobně. Dotyčný pedagog začal přemýšlet nahlas, zjevně nikdy podobnou zpětnou vazbu nedostal, a vše se upravilo - šlo o přístup, kdy z pedagoga měli všichni trému, běžně používal výroky typu jedničku má Bůh a podobně. Na druhou stranu skutečně naučil a dítě si pak předmět oblíbilo (šlo o cizí jazyk) a dnes jím vládne slovem i písmem na vysoké úrovni.
Bylo to ale hodně náročné, jsem poměrně třaskavá osobnost, ale bylo mi jasné, že tady musím postupovat opatrně. Na schůzku jsem se objednala mailem a dítě o mé intervenci nevědělo.
Myslím, že to je asi nejlepší vyjednávání, jehož jsem se kdy "dopustila" .