Tchýně to neotevře, ale bude jí stačit vidět zalepenou obálku s pruhem a už budu mít peníze na účtu.

Když se tchýně nebo dcera vyděsí už moc, tak jsem tam párkrát jela zkontrolovat, jestli se tam večer svítí nebo se tam něco pohne za závěsem. Ono je to složitý, žije sám v domě na samotě a my fakt máme strach o jeho život. Že by otevřel dveře, to je naprostá utopie, ale člověk aspoň má pocit, že žije a doufá, že se tam za závěsem nehýbe jen pes.

Ono mu o ty peníze vůbec nejde, ale je fakt duševně nemocen, nedokáže vídat lidi a imho to ani neléčí, protože nedokáže vídat ty lidi. Nedokážu ho zkontaktovat ani natolik, abych mu dala číslo účtu, kam mi to má poslat. Změnil si telefon, mail, zrušil všechny sociální sítě, pracuje z doma, nikdo neví pro koho a schránku nevybírá. Nedokážu ho zastihnout já, ale co je horší, jeho matka a naše dcera taky ne. Normálně se všemi komunikoval a tohle je náhlá změna asi před dvěma lety a horší se to. Opravdu se o něj bojíme. Je to fakt strašidelný a vůbec ne z finančního hlediska.