Aha, libiku, tak to jo. Já s kantory diskutovat nechtěla. Brala jsem je jako autority, od kterých se já, nevědomá, dozvídám nové věci. Jasně, něco mě nebavilo, matika, fyzika, chemie, biologie, deskriptiva. Ale třeba v té češtině jsem milovala, když nám profesorka vykládala o knížkách. Co chtěl autor vyjádřit a tak. Já jsem většinu těch knížek četla a zajímalo mě, jak to vidí autorita. Že bych někomu vykládala já svůj názor, to mě tehdy nenapadlo. Maminka mi vždycky říkala, že nikoho nezajímá, co si já myslím, že mám poslouchat ty chytřejší. No, a já to dělala. Neviděla jsem problém.