Přidat odpověď
Federiko, jasně, chápu...jako ona ta pohoda je taky trochu relativní pojem...máme pohodu, ale samozřejmě za cenu různých ústupků a přizpůsobení, které nám ale ve finále až tak nevadí, zvykli jsme si a stojí nám to za ten klid...a dokážu si docela dobře představit, že by to až taková pohoda nebyla, kdybychom trvali na různých věcech, které jsou třeba v jiných rodinách běžné a samozřejmé...však mi to taky Romana kdysi i někde psala, že toho po něm chci hrozně málo...aby si udělal věci do školy, pomohl s něčím doma a občas s námi bez prudění absolvoval třeba něco, co zase baví víc nás, když my s ním ochotně trávíme hodiny a hodiny někde kolem vlaků...ale já nějak nevím, co bych po něm měla ještě chtít víc a proč vlastně...
Předchozí