"Ovšem nějaký hluboký zážitek jako v mládí nemám ani u knížky, která se mi líbí. Tehdy mě to opravdu zasáhlo, celé dny jsem nemyslela na nic jiného, v noci jsem nemohla kvůli zážitkům z knihy spát. Úplně mě to pohltilo. Dnes si řeknu, fajn, to byla pěkná knížka a hned na ni zapomenu."

v mládí si člověk ve filmovém/románovém příběhu představuje sám sebe, zcela se ztotožňuje s postavou , později už příběh sleduje z dálky, s odstupem a kritičtěji...
A ty dříve silné emoce, které dnes jsou naprosto "učesané", spoutané, to je možná i medikací, prožitky jsou potom umírněné, potlačené...jedna z věcí, které AD dost vyčítám