co mi to píšeš? Myslím, že málokteré děti byly přijaty tak bezpodmínečně jako moje. Samozřejmě že mi to už syn v nějaké hádce vrazil, že jsem mu vždycky říkala, že za ním budu stát, i kdyby spáchal vraždu. Jako budu. Ale musí mi o ní říct.
Možná i proto selhávám v nastavování mantinelů, resp. nechávám je příliš volné a na důvěře. Sama jsem to tak měla. Navíc si je u něj neumím vydobýt. Zejména když jeho reaktivita přejde do agresivity. On jaksi není jediný a nadřazený a všichni mu nemusí trpět jeho chování. I já a hlavně dcera má právo vyrůstat v klidném prostředí. A já povinnost jí ho zajistit.
A mimochodem jste to vy učitelé, kteří se často dobýváte na mně a chcete po mně řešit jeho chování. Naposledy mi volala jeho třídní, že má neomluvené hodiny. Nemám nějaký etický problém mu je "přikrýt", ale co kdyby mi třeba řekl, že potřebuje omluvenku. O tom, že nějaká událost či názor má pro každou osobu jinou variantu a my se pak snažíme dopídit, co se děje, škoda slov.

Ramano,

ale to neni zadne bezpodminecne prijeti. Ty proste ucis dite podvadet, pak se divis, ze podvadi i tebe. Jak chces, aby rezpektoval hranice, kdyz hranice, ktere nastavil nekdo jiny, beze studu prekracujes?