"Dám mu peníze, o které žádá, když chci. To není povinnost.
Jen nemám potřebu určovat, co si za ty peníze koupí."

Ano, není povinnost vůbec něco dát, není povinnost dát peníze, můžu dát stravenku, nabídnout jídlo, něco jiného. Stravenka taky neurčuje, jestli si za ni koupí rohlík, nebo čokoládu. A nakonec ten člověk má povinnost tu konkrétní nabídku přijmout. Není nic povýšeného na tom dát stravenku. To by pak bylo povýšené už i nedat peníze.

Já tedy mám potřebu se rozhodnout a nepřispět penězi na něco, o čem se domnívám, že škodí.