Broučci mi přijdou strašně depkoidní, daleko pesimičtější než třeba Kytice (tu jsem běžně recitovala mláděti v předškolním věku stejně jako mě ji naši ve stejném věku předčítali...když ji nedávno mládě probíralo ve škole a měl na to nějaký projekt, tak se neopomněl zmínit, že mu ji máti recitovala již v ranném věku, čímž jsem vypadala jak sadistka deptající nevinné robátko...ale jemu se to tehdy líbilo a měl z toho samozřejmě legraci). Broučky bych mu ale určitě nečetla, z těch na mě padá tíseň dodnes. Navíc mi na nich strašně vadí to neustálé modlení a připomínání víry, to jsem mu už tuplem nechtěla cpát. Nicméně ale třeba pro dítě z věřící rodiny to může být zcela normální a nevadilo by mu to. Jako malý syn koukal na Broučky na DVD, to se mu líbilo, protože to bylo krásně zpracované, ale moc se tam nemluvilo, tudíš coby předškolák mu asi ten smysl a motiv smrti unikal a jen se mu líbily ty postavičky, řadil to do stejné kategorie jako Mašinka Tomáš, Bořek stavitel atd.

Jinak z knížek z mládí nedám dopustit na Deník kocoura Modroočka a na Ferdu mravence, celkem ráda vzpomínám i na knihy Pejsek a kočička nebo Dášeňka. Ale Modroočko a Ferda jsou pro mě top - vtipné, krásné obrázky, v případě Ferdy i poučné (na VŠ nám kdysi jeden přednášející vštěpoval, že Ferda je základní entomologická literatura a fakt měl pravdu, když jsem kdysi před zkouškou z nějakých hmyzáků pochopila, že to kvantum informací o těch potvorách se prostě všechno stejně nenaučím, opravdu jsem si tehdy vzala Ferdu a poctivě ho přečetla, abych aspoň ty základy měla a bylo to OK)